Léčba MSC u pacientů s vážnou poruchou plic spojenou s ARDS – komentář ke studiím
Léčba MSC se jeví nadějně u pacientů ve fázích I a II klinického hodnocení, ačkoli je stále třeba překonat některé překážky, než se tyto buňky stanou skutečně životaschopným způsobem léčby v klinickém prostředí.
V rámci pre-klinického hodnocení byly léčebné vlastnosti MSC velmi slibné, a proto pokročily do počáteční fáze klinického hodnocení na pacientech s ARDS. Zheng a jeho tým aplikovali alogenní MSC 12 ARDS pacientům v intravenózní dávce o 1 milionu buněk na kilogram, nebo placebo v poměru 1:1 (NCT01902082). Zheng a jeho tým také měřili IL-6, IL-8 a hladinu povrchově aktivního proteinu D a zjistili, že koncentrace tohoto povrchově aktivního proteinu D byly nižší po aplikaci MSC den 5., ale také, že aplikace MSC nemá žádný vliv na hladiny IL-6 ani IL-8. Mezi léčenými skupinami nebyl výrazný rozdíl mezi celkovým počtem dní v nemocniční péči, dní mimo jednotku intenzivní péče ani dny bez napojení na ventilátor. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3994204/).
Studie provedená Wilsonem a jeho týmem zahrnovala 9 pacientů, kterým bylo aplikováno 1, 5 nebo 10 milionů buněk na kilogram v rámci jedné nitrožilní dávky alogenních lidských BM-MSC s použitím způsobu zvyšování dávky 3 na 3 (NCT01775774). U žádné ze skupin podle dávkování nebyly během infuzí ani v období těsně po infuzích sledovány změny v srdečním tepu, zvýšený arteriální tlak nebo kyslíková saturace (https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S2213260014702917). Obě hodnocení ukázaly, že MSC se zdají být pacienty s ARDS dobře snášeny.
Navazující randomizovaná, dvakrát zaslepená studie fáze IIa hodnocení léčby s lidskými MSC získanými z kostní dřeně (40 pacientů dostalo infuze MSC a bylo zahrnuto do analýzy + 20 pacientů dostalo placebo infuze a bylo zahrnuto do analýzy) na mírný až vážný ARDS u vážně nemocných pacientů, včetně pacientů, kteří na počátku trpěli vasopressor-dependent shock, neukázala žádnou hemodynamickou nebo respiratorní příhodu (https://www.thelancet.com/journals/lanres/article/PIIS2213-2600(18)30418-1/fulltext). Dr. Mattay a jeho tým prokázali, že na počátku hodnocení měli pacienti v MSC skupině mnohonásobně závažnější průběh onemocnění než pacienti v placebo skupině, ale mortalita se u skupin nijak výrazně nelišila. Koncentrace angiopoietinu 2 v plazmě byly u pacientů v MSC skupině výrazně sníženy po 6 hodinách. Toto hodnocení mělo vysoký rozsah životaschopnosti MSC (36-85 %), což mělo veliký efekt na angiopoietin-2 koncentrace a výsledky hodnocení. Mortalita se 28. dne mezi skupinami nelišila (30 % v MSC skupině a 15 % v placebo skupině). Na počátku měla skupina MSC vyšší střední hodnoty než placebo skupina podle hodnocení APACHE III (Acute Physiology and Chronic Health Evaluation III), minutové ventilace a PEEP. Životaschopnost MSC se pohybovala mezi 36 a 85 %. K otestování účinnosti MSC na ARDS budou nutná rozsáhlejší hodnocení. Momentálně je připravovaná fáze IIb hodnocení na 120 pacientech. Cílem tohoto hodnocení bude zjištění účinnosti na respiratorní parametry, s oxygenizačním indexem jako hlavním parametrem.
Další hodnocení vykazovalo výhodné výsledky použití MSC u dvou pacientů v rámci programu použití ze soucitu (https://stemcellsjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.5966/sctm.2015-0021). Oba pacienti dostali 2×106 buněk na kilogram a oběma se následně zlepšily respiratorní obtíže, hemodynamika a víceorgánové selhání, zároveň se jim snížily hladiny pulmonálních a systémových markerů inflamace, včetně epiteliální apoptózy, alveolárně-kapilární výtok, a také prozánětlivých cytokinů, mikroRNA a chemokinů. In vitro hodnocení MSC prokázalo širokou protizánětlivou kapacitu, včetně potlačení reakce T-buněk a odvedení regulačních fenotypových T-buněk, monocytů a neutrofilů.
